JAK OTA PAVEL NAŠEL SVŮJ ŽIDOVSKÝ KRUH

16. listopadu 2020

Monografii věnovanou životu Oty Pavla vydalo v létě nakladatelství Host k devadesátému výročí spisovatelova narození. Díky překladu Martina Veselky se tak v českém literárním prostoru vůbec poprvé objevuje obsáhlejší práce polského bohemisty, překladatele a novináře Aleksandera Kaczorowského. Ten je u nás dosud znám zejména prostřednictvím nahodile citovaných výroků o české průměrnosti, hospodské kultuře a zemi oplývající pachem piva a kyselého zelí.

Citát spisovatele Jiřího Marka coby motto knihy uvádí, že „o knížkách Oty Pavla toho bylo dost řečeno i napsáno, i když zdaleka ne tolik, kolik by si právem zasloužily“. Spíše než knížkám se Kaczorowski věnuje Pavlově osobě. S nepochybnou schopností dynamického reportážního zpracování látky líčí život slavného spisovatele, místa a krajiny jeho dětství, dospívání i dospělost, rodinné zázemí, ale také problematické židovské kořeny.

V úvodních kapitolách autor odkrývá minulost Pavlových předků, čímž zasazuje biografii do hlubších historických a kulturních kontextů. Mimo jiné tak stručně rekapituluje dějiny židovské menšiny na území Čech a Moravy v 19. a 20. století. Podobně jako další sociokulturní exkurzy, jimiž Kaczorowski svůj text doplňuje (například představení pražského jara či normalizace), není ani tento vstup ledabyle zvolenou kulisou. Právě židovský původ ve vztahu k otázce komplikované společenské identity reflektuje Pavel i ve svých vrcholných prózách, o čemž svědčí kupříkladu závěr povídky Běh Prahou o otci, který „přestal být komunistou a stal se zase židem“.

Společně s životním dramatem Oty Pavla sleduje autor také osudy otce Lea, matky Hermíny, bratrů Huga a Jiřího, převozníka Karla Proška nebo rodinného přítele a Pavlova literárního mentora Arnošta Lustiga. Nechybí popisy existenční tísně (polo)židovské rodiny Popperů (později Pavlů) v době protektorátu, pobytu bratrů a otce v koncentračních táborech, ani jejich útěku z terezínského ghetta ještě před osvobozením. Spisovatelovy osobní zápasy sportovní, rybářské, literární i duševní se tak neustále odehrávají na pozadí většinou tragických dějinných milníků 20. století a stávají se součástí širších sociálních vazeb. 

Kaczorowski klade život Oty Pavla do kontrastu s „velkými“ dějinami bez jakékoliv potřeby hledat vítěze, poražené, viníky a odpadlíky. Jeho společenskou (ne)angažovanost během komunistické totality, ochotu cenzurovat vlastní dílo či záměrné mlčení o politicky motivovaných křivdách ve světě sportu nikdy nepředkládá jako morální selhání. Nesoudí ani nestigmatizuje. 

Čtěte také: Dějiny ve jménu mytizace a lyrického kýče

MEZI FIKCÍ A REALITOU

Reportážně podaný děj samotné biografie je logicky souvisle vystavěný, vhodně kontrastující s výše zmíněnými kulturními a historickými exkurzy a čtenář po několika stránkách rád odpouští i občasnou loudavou upovídanost či místy přehnaně sentimentální ladění.

Beletrizovaná rekonstrukce, do níž se Kaczorowski pouští, ale obnáší jistá úskalí. Především jde o dojem nevěrohodnosti, a to zejména tam, kde autor převypravuje Pavlovy autobiografické prózy jako skutečné epizody z jeho života, ačkoliv na hranice literární fikce a reality naráží takřka nepřetržitě. Jedním z takových střetů je například hledání rybníka v Buštěhradě, který malý Ota s tatínkem vylovili Němcům před nosem v povídce Kapři pro wehrmacht, a konečné překvapení nad tím, že se onen rybník nachází v úplně jiné obci, a navíc tatínkovi ani nepatřil. „Vážně si Ota myslel, že rybník v Buštěhradě už po generace patří jeho rodině? Snad to tak bylo, když psal ‚Kapry pro wehrmacht‘. Ale na tom přece nezáleží. Vždyť to není reportáž, ale vánoční příběh.“ Nejen uvedená citace dokazuje, že si Kaczorowski nejednoznačnou faktickou platnost Pavlových próz uvědomuje. Minimálně v průběhu psaní práce. O to více je s podivem, jak často opírá zaznamenávané životní „reálie“ o úryvky z povídkových cyklů Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. V několika případech spisovatelovy stylizované vzpomínky koriguje vlastními zjištěními či vágně konstatuje, že „to už je zcela jistě legenda“, většinou mu však Pavlova literatura slouží jako dokumentární ilustrace bez potřebného komentáře. A tomu, zda putuje po stopách historické, nebo literární postavy, se příliš nevěnuje.

Práci by tak bylo možné číst „jen“ jako poutavou a lehce naivní biografii doplněnou historickými vsuvkami, nebýt neobvyklého zvýznamnění židovských kořenů a důsledků z toho vyplývajících.

S DAVIDOVOU HVĚZDOU NA KABÁTĚ

Pokus o vymezení Pavlova proměnlivého postoje k vlastnímu smíšenému česko-židovskému původu zde představuje rázné vykročení z komfortní zóny „čítankového“ a obecně přijímaného nárysu spisovatelovy osobnosti dle schématu: šťastné dětství – válka – ryby – sport – šílenství a deprese – návraty k radostným vzpomínkám. Kaczorowski otázky židovství neredukuje pouze na reflexe šoa v retrospektivních povídkách. Pokračuje hlouběji, pod povrch plochých obrazů a šablon. Ať už se jedná o doklady zájmu Oty Pavla o židovskou literaturu a jeho inspiraci v díle Isaaka Babela (jehož židovství Pavel ve své korespondenci zdůrazňuje), o problematiku etnicko-národnostní identity tatínka Lea Poppera či o charakterizaci sportu a sportovní fascinace (dominantních tematických složek většiny Pavlových próz) jakožto možnosti „skoncovat s představou neduživého Žida bez tělesné zdatnosti“. 

V kapitole Židovský kruh se Kaczorowski rozepisuje o podnětném přátelství Oty Pavla se vzdálenou příbuznou Wilmou Iggersovou, badatelkou v oblasti židovských dějin a kultury. Těžko říct, zda se až „díky ní Ota dozvěděl, že židovská literatura má ve střední Evropě bohatou tradici“ a našel tak svůj „židovský kruh“. Nicméně z citované e-mailové korespondence mezi autorem monografie a Iggresovou vysvítá, že se Pavel o práci své příbuzné aktivně zajímal a sdílel její nadšení „ze všeho, týkajícího se Židů v českých zemích“. K zařazení Oty Pavla do okruhu židovské literatury lze přistupovat kriticky a ptát se, nakolik „si Ota uvědomil, že je jedním z nich“, jak Kaczorowski tvrdí. Všechna zmíněná témata však autor otevírá nikoliv coby nezpochybnitelná životopisná dogmata, nýbrž jako možnosti nového (klidně polemického) tázání a neobvyklé konfrontace.

Kniha Ota Pavel: Pod povrchem může českému čtenáři nabídnout příležitost, jak nahlédnout do vlastního společensko-kulturního prostředí jinou než českou optikou. Její autor se při vyprávění příběhu o známém spisovateli nechává tu a tam zlákat do pohodlí jeho mytické aury, zakládané autobiografickou tvářností díla či fetišizací majetku a předmětů spojených s jeho životem. Hladiny stojatých stereotypů však často čeří, upozorňuje na dosud nesledované momenty a klade zneklidňující otázky.

KACZOROWSKI, Aleksander: Ota Pavel: Pod povrchem. Přel. M. Veselka. Brno: Host, 2020. 336 s.