O boji proti ženské onanii a jiných běsech
12. dubna 2019
Úvodní foto: Priscilla du Preez, Unsplash
Po delší době jsem si objednala několik titulů, po kterých už dlouho pošilhávám. Jedním takovým doporučením z mého „zkopýtkavyhazujícíhosi“ košíku je komiks Ovoce poznání švédské autorky Liv Strömquist. V originálním znění byl vydán v roce 2014, českého překladu (Marie Voslářová) se dočkal roku 2018 a vyšel pod hlavičkou Nakladatelství Paseka.
Jak sděluje obálka knihy, jedná se o „dráždivý komiks o nejtajemnější části ženského těla“, který velice poutavě a poučně rozebírá otázky spojené s ženským pohlavím a ženskou sexualitou. K tématům přistupuje velmi elegantně a vtipně, s nadsázkou a ironií, rozhodně se však nejedná o zjednodušující mrskání mužů a násilné volání po matriarchátu.
Průvodkyní komiksem a historií ženských otázek je prototyp upovídané a „správňácky“ přidrzlé ženy, jazyk mi připomíná suverenitu Terezy Dočkalové v pořadu Branky, body, kokoti. Hned v úvodu vysvětluje důvody svého exkurzu: „Možná je podle vás problém naší kultury, že to, čemu se říká ,ženský pohlavní orgán’ se zneviditelňuje a spojuje s pocitem zahanbení, že je to něco, o čem se nesluší mluvit… a co se celkově přehlíží, zamlčuje, považuje za trapné…“ Ovoce poznání usiluje o demytizaci a přínos více zásadních informací a historických faktů o ženském pohlavním orgánu. Z knihy je patrná důkladná rešeršní práce, dozvídáme se fakta napříč historií a z různých vědních oborů, jimž dominuje lékařství. Řada případů svou bizarností a absurditou vyvedenou do krajností nedává člověku jinou možnost než zírat s otevřenou pusou. Tato komiksová faktografie však kategoricky nepranýřuje tehdejší experty, ale vznáší spíš otázku: achjo, proč?
Průvodkyně začíná představením mužů, kteří se až moc zajímají „o to, čemu se říká ženský pohlavní orgán“. Důvod je prostý, v dějinách naší civilizace to byli převážně „muži, kteří různými způsoby formovali kulturu, jež ženský klín skrývá a obestírá studem“. A tak se třeba dozvídáme, jak americký lékař John Harvey Kellog bojoval proti ženské onanii, mimo jiné byl vynálezce kukuřičných lupínků! Vynikající řešení spatřoval v aplikaci čisté kyseliny karbolové na ženský klitoris. V tomto se skutečně projevil jako nápaditější, protože metodou dalšího odpůrce ženské masturbace, lékaře Isaaca Bakera Browna, bylo klitoris jednoduše odoperovat a hotovo!
Dále se komiks věnuje posunu v zobrazování ženského pohlaví. Autorka dokazuje, že několik posledních století panovala v naší kultuře tendence zobrazování ženského pohlavního orgánu buď potlačovat, nebo jej znázorňovat nerealisticky. Na pomoc si bere partu mimozemšťanů, kteří komentují obrázek ženy a muže, který vyslala NASA sondou Pioneer v roce 1972. Nabízí se totiž otázka: co když se mimozemšťané kontaktu s lidmi schválně vyhýbají, protože obdrželi důkaz o jejich zaostalosti – neschopnosti nakreslit úplně normální vulvu?
Ovoce poznání informuje o tom, jak se v průběhu naší civilizace přistupovalo k ženské sexualitě a orgasmu a co tento pohled ovlivňovalo (náboženství, právě probíhající umělecký a myšlenkový směr a tak dále). Myšlení a vědecké poznatky o ženských touhách muži často nejen že „nějak“ vyvodili sami, ale následně jim to zkrátka oznámili a troufali si neustále své názory měnit. Podle toho pak k ženám přistupovali. Těm tak nezbývalo nic jiného než přijmout veřejně proklamovaný pohled za svůj, čímž nadále potlačovaly svou sexualitu a vnímání vlastního těla. V extrémních případech vedly tyto „odborné“ poznatky k podstupování zbytečných a nesmyslných chirurgických zákroků. Jedním z takových příkladů je přemístění klitorisu princezny Marie Bonapartové, protože nedosahovala orgasmu během styku se svým manželem: „Princezně Marii Bonapartové tedy připadalo snazší nechat si chirurgicky přemístit poštěváček než prostě přemístit ruku prince Jiřího.“
Nechybí ani část věnovaná takzvaným zajetým pravdám o ženském těle, které tak úplně pravdami nejsou, ale samy dívky a ženy jsou o nich často skálopevně přesvědčené. Tyto výroky účelně pronáší Eva, která byla vyhnána z Edenu kvůli ochutnání jablka poznání a tehdy se začala stydět. Využití postavy Evy je účelné, poukazuje na dnešní nepoučenost dívek a žen, stereotypy, předsudky a přístup k vlastnímu tělu. Poslední Evin výstup nese otázku, zda na tyto její trable existuje nějaký lék. Protože jakmile jsme s něčím nespokojené, připadá nám to nenormální či trapné, chceme to ihned řešit zázračnou pilulkou (nebo rovnou plastickou operací), i když by často stačilo informovat se o tom, že je vše jak má být a k trápení není důvod.
Poslední část se zabývá menstruací a opět minulými i současnými pohledy na ni. Je to také jakýsi sběr menstruačních mýtů a číst některé je vážně legrace.
Autorka několikrát využívá funkční metody „obměny pohlaví v textech“, tedy ženské výroky vkládá do úst mužům a naopak – zjistíme tak, že způsob, jakým se v naší společnosti mluví o ženském a mužském orgasmu, se hodně liší. Zároveň výrazněji vynikne, jak jsou některé výroky stereotypně vázané k určitému pohlaví. Každopádně lze najít pár pasáží, které jsou líčeny poněkud černobíle, ale rozhodně ne přehnaně. Jedná se například o historii brojení proti ženské a mužské onanii, protože v tomto ohledu je zde zmíněno pouze perzekvování žen. Nazírání ženského a mužského orgasmu je taky trochu zamlžené, autorka se například vůbec nedotkne důležitosti mužského orgasmu jakožto významné skutečnosti při plození dětí.
Kromě komiksu jsem obdržela i knižní katalog pro rok 2019, kterým jsem si zběžně listovala až po přečtení komiksu (o to víc mě to asi trklo a podnítilo k napsání tohoto článku). V sekci připravované literatury pro ženy byla mimo jiné anotována kniha Zázrak tam dole od Niny Brochmann. Nad krátkou anotací, psanou velkými růžovými písmeny, stál v (samozřejmě růžovém) rámečku komentář: „VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT, ALE STYDĚLI SE NA TO ZEPTAT!“ Na co se styděly zeptat ženy nebo muži? Nebudou se ale muži stydět knihu koupit, když je „ocejchovaná“ jako ženská literatura a obalená v růžové? Z čeho vychází logika: nazýváme to zázrakem, ALE STYDÍME SE NA TO PTÁT? Komentář slouží jako potvrzení slov autorky Ovoce poznání: lidé se stále bojí o této části těla mluvit. Proč se ale nestydí ptát se na jiné části svého těla? Proč jsem v katalogu nenarazila na podobnou knihu adresovanou mužům a v jaké barvě by vlastně byla? O pár stran dále na mě čekalo doporučení na ideální dárek pro každou ženu, kterým má být kniha Okouzlující ženství od Helen Andelin. Údajně se dozvíme, jak se stát okouzlující ženou pro svého muže. Proto se pojďme každý sám zamyslet nad způsobem, jakým komunikuje (nejen) takový katalog s ženami a jakým s muži a z čeho to vyvěrá?
Mince má samozřejmě i druhou stranu a tu představují knihy, které jsou už samotným názvem určeny výhradně ženám. Ze zmíněného katalogu je to například Snář pro ženy nebo Léčivá energie pro ženy – znamená snad toto ženské adresování fakt, že muži léčivou energii nepotřebují nebo že nesní? Domnívám se, že to se autoři patrně říct nesnaží, spíš jednoznačně vymezují ženské a mužské sny, stejně jako naprosto odlišné metody a přístupy pro muže a ženy k dosažení léčivé energie. Zjednodušenou odpovědí na tuto otázku by mohl být výhodnější marketingový tah, tedy zaměření na mužské a ženské čtenáře zvlášť, tím i potenciálně vyšší/nižší šanci na prodej knihy, do tohoto rozboru se tu však pouštět nechci a nebudu.
Pokud stále není jasné, proč Ovoce poznání doporučuju, ráda to zdůrazním. Nesnažím se primárně ukazovat prstem na muže, zlobit se na ně nebo nechápavě vrtět hlavou, jakými neuvěřitelnými proměnami pohled na ženské tělo a ženskou sexualitu napříč staletími procházel. Pokládám za důležité, abychom se nebáli o svém těle mluvit, a to nemyslím nutně veřejně, ale především se svými blízkými. Myslím, že nejsem jediná, kdo pozoruje téma ženského klínu jako poměrně tabuizované a zamlčované i mezi ženami. Jasně se mi vybaví, jak jsme, si na střední škole půjčovaly tampony za zády „na tajňáka“ – a proč vlastně? Myslím, že prohlubování povědomí o otázkách, které tato kniha pojednává, může prospět absolutně každému. Navíc si troufám garantovat, že kromě pobavení se dozvíte i spoustu nových věcí.
STRÖMQVIST, Liv: Ovoce poznání. (překlad Marie Voslářová) Praha: Paseka, 2018. 144 s.
Fotografie: Michaela Bartošková z komiksu Ovoce poznání
