Nová Sally Rooney je „Třeštíková“ woke generace. Z postav dělá instagramové pseudolidi
23. listopadu 2021
Generační záležitost. Asi tak se dají popsat romány irské spisovatelky Sally Rooney. V září vydala svoji třetí knihu. Již název napovídá, že i tentokrát čteme o světě a lidech v něm jako o jedné velké úzkosti.
Beautiful World, Where Are You (Překrásný světe, kde jsi) vypráví příběhy dvou kamarádek z vysoké školy Alice a Eileen. A samozřejmě jejich osudových mužů Felixe a Simona. Alice je úspěšná mladá spisovatelka, která nenávidí svůj úspěch (sic!), Eileen je editorka literárního časopisu, která šetří každou penci, Simon je uhlazený muž v kvádru a Felix zástupce pracující maloměstské třídy. Trojice late-dvacátníků a jeden třicátník řeší vztahy, psychické problémy, quarter-life crisis, ekologii, problémy s bydlením, náboženství a tak dále. Uf, jako late-dvacátník podepisuji, jenomže...
Romány Sally Rooney ve mně budí nesnesitelnou ambivalenci, novinka o hledání krásného světa není výjimkou. Jedna část mého já fandí tématům i postavám a chápe je. Druhá, ta osobnější část, je nemůže vystát. Smíšené pocity souvisí s faktem, že se texty irské spisovatelky čtou lehce, jedním dechem a prostě hrozně dobře! Ale to romány Radky Třeštíkové taky, že.
Hej, to už jsem četla
Alice je výrazná žena, která si stojí za svým názorem, je zaopatřená úspěšná spisovatelka. Jenže je to také do sebe zahleděná rozmazlená dvacátnice, která se neustále pere o svou pozici, i když s ní nikdo nebojuje. A tak utíká z velkoměsta na vesnici, kde bydlí sama v luxusní vile. Felix je její vrstevník, se kterým se seznámí skrz online seznamku. On je naopak maloměstský kluk, který pracuje rukama.
Je vám to povědomé? Ano, přesně tento motiv zaopatřené nedostupné „princezny ze zámku“, která rozvíjí vztah s mužem nižší sociální třídy, Rooney rozpracovala ve svém druhém románu Normal People. Hned v prvních kapitolách se tak čtenář ocitá v „déjà-l/vu“. Hloupý Honza, Popelka, Princezna na hrášku, jakákoliv americká romantická komedie. Láska napříč sociálními třídami, jak originální. Kdo sáhl po knize jako po oblíbené značce piva, je spokojený. Kdo chtěl číst něco nového, začíná být hořký.
Eileenin charakter je tak trochu opak Alice. Je skromná, milá, prostě typ, se kterým se chcete kamarádit. Tedy alespoň v prvních kapitolách. V dalších se totiž prazvláštně vyvíjí a přibližuje se více k povaze Alice. Komunikace se Simonem, dobrákem, který je její kamarád z dětství, příliš připomíná vztah Alice s Felixem. Oba páry se neustále špičkují, jejich dialogy jsou bojem o slovo a o přežití. Každá jejich interakce je emotivní, náročná a zásadní.
Je to jedna z rovin románu, které mě hluboce štvou. Všechny čtyři postavy jsou totiž drama queens a každá jejich hádka budí ve čtenáři až wtf pocit. Argumentují totiž nepřesvědčivě a zároveň s vážnou tváří. Například když se Felix po práci zastaví u Alice ve vile. Po krátkém chit-chatu najednou Felix vystřelí ostrýma: „Proč jsi tak povýšená a prostě musím dělat, co mi řekneš?“ A ona odpoví: „Hm, nevím, proč si to myslíš, nevím o tom, že bych ti někdy řekla, co máš dělat.“ A dají si drink. Nepochopitelně vyostřené emoce, které se na ničem nezakládají a hlavně, nikam neústí. Prostě si dají drink. Nerealisticky působící repliky mě nutí přemýšlet nad tím, zda nejsem já ta emocionálně zakrnělá, takhle přece výměny v partnerském životě nevypadají, nebo ano?
Woke versus boomer, zas a znovu
Další z rovin, která naštve srovnatelně, je do očí bijící sebeprezentace hlavních postav. Jako by každá jejich myšlenka měla obstát v instagramovém postu nebo tweetu. Všechny jejich úvahy o ekologii, rasismu nebo náboženství jsou nejen nesnesitelně moralizující, ale neuznávají pochybení nebo neznalost.
Alice s Eileen si posílají rozsáhlé e-maily, ve kterých uvažují nad boly dnešního světa a dávají na odiv, jak moc se trápí, protože „ony, woke, tomu rozumějí“, ale „boomer svět ne“. „Hodně jsem poslední dobou přemýšlela o politickém konzervatismu,“ píše Eileen v e-mailu a pokračuje úvahou nad tím, že žijeme v jakémsi krizovém konci dějin. Jasně, tím, že Eileen zmíní utopené uprchlíky v kombinaci s klimatickou krizí, si dvacátník snáz může najít cestu k postavám a ztotožnit se s nimi. Jenže v jednom dechu Eileen napíše, jak se jí vlastně nelíbí, když do běžné SMS konverzace přibývají zprávy typu „Tillerson out at state lmaooo“ (naráží tím na odchod bývalého amerického „Trumpova“ ministra zahraničí Rexe Tillersona, a tedy ilustruje boj mezi konzervativním-starým a liberálním-mladým). „Co to znamená pro kulturu a umění?“ ptá se dál Eileen a já umírám na cringe. Snaží se totiž až přílišnou banalitu povýšit na zásadní moment pro dějiny lidstva. A mě jen utvrzuje v domněnce o její samolibosti se závanem solipsismu.
Chybí tomu humor, chybí tomu nadhled, chybí tomu přirozená interakce, která líp ukazuje slabost člověka a jeho morálky. Postavy Sally Rooney sice skvěle zobrazují křehkost lidské psychiky, tematizují mentální problémy a normalizují je. To je skvělé. Příliš ale připomínají „internetové osobnosti“, které ve vteřině střílí ostré názory na všechno, co se kolem nich děje. Jsou to postavy, které jsou přesvědčené, že svět čeká na jejich postoj, že se musí vyjádřit a že na to mají právo. A samozřejmě k tomu nejradši využívají aluze z anglické literatury a světové historie.
Jenže nakonec je Beautiful World, Where Are You vlastně dost nezajímavý, nudný a basic příběh dvou hetero vztahů, které kontrastují s tím, jak progresivní apel z obou hlavních protagonistek vyzařuje. A také příběh, který ústí v to, že láska hory přenáší. Bleh.
ROONEY, Sally: Beautiful World, Where Are You. Londýn: Faber, 2021. 337 s.
