Sedí přede mnou a v očích se jí začíná vyjevovat ten nevěřícný pohled. Netrpělivé čeká, až konečně skončím s tím opěvováním. Snaha o shovívavý úsměv. Využívá mojí pauzy na nádech a skáče mi do řeči. „Víš, já poezii nerozumím, nikdy jsem ji nečetla, je na mě moc složitá.“

Zdá se, že existuje místo, kde se poezie těší vysokému počtu čtenářů, kde dokonce roste i počet  jejích tvůrců. Místo, které postupně získává monopol na všechno dění – virtuální svět. Mění se skrze něj sociální komunikace, tradiční žurnalistika, trh práce a také literární tvorba.