Divadlo je díky své specifické mediální podstatě nekonzervovatelné. Jak uchopit tento živelný tvar, jakým je kromě divadla i tanec, potažmo performativní umění obecně?

Jakým způsobem lze hudbou vyjádřit pohyb? Může být hudba strojová? A jak taková hudba funguje? Podívejme se na odpovědi v kontextu Sovětského svazu a Československa.

Sedí přede mnou a v očích se jí začíná vyjevovat ten nevěřícný pohled. Netrpělivé čeká, až konečně skončím s tím opěvováním. Snaha o shovívavý úsměv. Využívá mojí pauzy na nádech a skáče mi do řeči. „Víš, já poezii nerozumím, nikdy jsem ji nečetla, je na mě moc složitá.“

Obsah literárního kánonu je často předmětem diskusí, a to nejen v akademických kruzích. Podle Andrey Králíkové hraje důležitou roli také střední škola, která může fixovat naše povědomí o tom, co je to kultura.

Secesní žena je vlastně taková víla pro všechny. Jedni jí závidí květiny ve vlasech, dlouhé lokny a zdobné okolí, druzí hledí na křivky polonahé postavy a svůdný, zasněný úsměv. Okolo toho všeho stačí přidat ještě nějakou tu grafickou kudrlinku a je z toho hotová pastva pro oči.