Byly jednou jedny Kosmogoniály
28. července 2021
Francouzský umělec Hyacinthus vytváří z vlastních černobílých ilustrací a z koláže citací starověkých myslitelů eklektickou mytologii o vzniku světa. Kosmogoniály v českém překladu vydalo v dubnu nakladatelství Argo a z letošní nabídky komiksů rozhodně nevyčnívají jen zlatým zdobením na černém látkovém hřbetu.
Kosmogonie studuje na rozdíl od vědecké kosmologie mýty o vzniku světa, jež jsou základem konkrétního společenství a jeho náboženství – a Hyacinthovy Kosmogoniály nabízí právě takový extrakt nejdůležitějších evropských mýtů, které formovaly současnou západní společnost, a spojují je v jednu moderní vizuální báji.
Už letmým prolistováním čtenář zjistí, že se ocitá na okraji komiksového žánru. Obrazový sled sice naznačuje chronologicky běžící příběh, ale až v kontextu s textem nabývá jasných významů. Text, který pochopení zprostředkovává, je seskládán z krátkých dvojjazyčných citací dvaceti šesti starověkých autorů, jež se různě proplétají a kombinují. Ať už mezi sebou, nebo s obrazovou částí knihy.
Šest kapitol mapuje vznik nebeských těles i pozemských tvorů (a netvorů) a rámuje je úryvek z Vergiliových Pastýřských zpěvů, v nichž prostý pastýř Silénius zpívá o vzniku světa. Nejenže tedy autor, vlastním jménem Yacine Gouaref, vytváří svá výtvarná díla pod pseudonymem Hyacinthus – vycházejícím z řecké mytologie (milenec Apollona) –, ale připojuje i stylizaci v textové části komiksu.
Zrození bohů a netvorů
Jednotlivé oddíly knihy – od Uranogonie aneb O zrození nebes po Theriogonii aneb O zrození nestvůr – jsou ohraničeny kromě klasického vizuálního oddělení kapitol také zcela konkrétním momentem vzniku něčeho. U prvních čtyř oddílů je to zrození bohů. Vznik nebes ztělesňuje zrození boha větru Eróta, vznik hvězd bohyně Asterie, Slunce zastupuje Hélius „bohům rovný“ a v oddíle o zemském povrchu se rodí titán Ókeanos. Poslední dvě kapitoly o zrození živočichů a nestvůr se oproti tomu věnují obecnějším procesům vzniku organismů z nesourodých prvků a zahajuje je jen citát o protichůdných pořádcích cloumajících přírodou.
Zatímco text se tak posouvá od konkrétních postav k celé šíři života na planetě, ilustrace postupují opačným směrem. První strany komiksu o stvoření nebes začínají z chaosu, zárodků čehosi zatím tvarově nejasného (ilustrováno náhodnými shluky teček a drobných buněk na bílém podkladu) a v zápětí textovým popisem toho, co všechno zatím neexistuje (následují dvě černé stránky). Do chaosu postupně vstupuje řád a do tmy světlo i další živly. Do kreseb dynamičnost a konkrétnější obrysy. Stvoření začíná z „ničeho“ a je zastřešeno citací o důležitosti toku času – a jak čas plyne, mění se i abstraktní kresby v jasnější náčrty nebeských těles a nakonec i zcela konkrétní ilustrace živočichů, rodících se v posledních kapitolách.
Text a obraz přitom vedou v knize dialog – jedno navazuje na druhé, místy je napřed text, jež posléze doplní obrazová část příběhu, místy naopak postup děje určují kresby. A přestože archaický jazyk, navíc často popisný, může působit staticky, Hyacinthus ho propojuje s obrazy, jež na stránkách doslova pulzují a udávají čtenáři jasný rytmus, který ho posouvá dál. Stejně jako se vesmír rozpíná a stahuje a život vzniká a zaniká, roztahuje se a zmenšuje i knižní ilustrace. Čistě bílé či úplně černé listy střídá jemná detailní perokresba i minimalistické ilustrace připomínající tradiční japonské kaligrafické umění.
Aristotelova Politika může být i o vzniku člověka
Texty autor přejímá od starověkých filozofů, myslitelů i dramatiků – například od Vergilia, Ovidia, Aristotela, Lucretia či Homéra. Rozmanitá je i žánrová škála děl, Hyacinthus cituje dramata, básně, filozofické spisy i texty didaktické, a to vždy ve dvou jazycích, tedy v latinském nebo řeckém originále a v překladu. Toho se v českém vydání ujala Danuše Navrátilová, která tedy musela pracovat nejen s původním řecko-latinsko-francouzským textem, ale také s již existujícími překlady knih a textů v Kosmogoniálách použitých. Kromě samotného textu v komiksu a původního rejstříku s informacemi k citovaným autorům je tak součástí českého vydání právě i seznam v českém překladu již existujících starověkých děl.
Hyacinthus s vybranými úryvky nepracuje nijak náhodně ani prvoplánově a neřadí je k sobě jen na základě podobných témat. Zatímco místy na sebe navazují logicky i syntakticky (a někdy i stejným jménem boha), jinde se Hyacinthus pouští do kombinací na první pohled méně zřejmých – které pak zároveň působí, jako když náhodou pěkně vyjde tahání vět z klobouku. Právě díky této „hře“ s vybraným souborem starověkých textů je komiks nejen učtitelný, ale hlavně čtenářsky zajímavý. Nepůsobí totiž jako antologie citátů s obrázky, ale jako kontinuální dílo.
Zatímco mytologii o počátku lze jen těžko počít jiným bodem, nabízí se široké pole možností, kde vyprávění ukončit. Hyacinthus svou komiksovou báji zakončuje stvořením nestvůr. Nabízí se sáhnout po člověku-čtenáři jako ztělesnění právě této kapitoly stvoření a zařadit ho mezi nestvůry. A vykládat ho tak zároveň jako poslední článek života na zemi, u něhož popis vzniku světa skončí. Není to ovšem rozhodně jediný možný výklad. Nestvůry poslední kapitoly lze vnímat jen jako další dichotomii shodnou s předchozími oddíly: temnotu doplňuje světlo, slunce střídá luna a vznik tvorů nutně provází i vznik netvorů.
Pak ani citace, jež poslední kapitolu zakončuje: „Ale čeká na nás táž noc, na cestu ke smrti vypravíme se jen jednou“, nevyznívá tak fatalisticky. Je jen dalším bodem v nekonečných přírodních pochodech, jichž jsme přirozenou součástí, stejně jako antičtí hrdinové, zemské živly či svit hvězd – a všichni společně jsme složeni z oněch proměnlivých zárodků, které stály už u počátku stvoření světa. Hyacinthus skrze klasické autory nabízí filozofii běhu světa, jež je jejich přirozenou syntézou, a doplňuje ji navíc obrazy, které jí umožňují lépe porozumět.
HYACINTHUS: Kosmogoniály. Přel. Danuše Navrátilová. Praha: Argo, 2021. 184 s.
