Letošní nominace představují různě zkušené básníky. Nejmladším je již podruhé nominovaný Kamil Bouška, poprvé je nominovaný Petr Borkovec a poslední je jeden z nejznámějších současných českých básníků Ivan Wernisch.

Napsat v dnešní době knihu pro děti tak, aby mohla konkurovat mobilním telefonům, tabletům a dalším technologiím vyvinutým především pro jejich zabavení (a mnohdy degeneraci), je velká výzva. Jak a o čem psát?

Téma smrti není v rámci dětských knih příliš vyhledávané, loni se nicméně dostalo do širšího čtenářského povědomí s knížkou Petry Soukupové Kdo zabil Snížka? a její nominací na Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež 2018.

Za poslední půlrok jsem měla v ruce několik románů ze současné české produkce a je až s podivem, kolik z nich mělo svůj fikční svět vystavěno v dobách minulých. Proč se i dnes, po více než 30 letech od socialistických a jiných, pro české dějiny významných událostí, čeští spisovatelé vrací do minulosti?

S tím, že žijeme v redukci a že to, co pojímáme a co jsme schopni myslet, je omezené, se musíme neustále vyrovnávat, ale čeho je moc, toho je… Ve světě, který je definován řečí, není třeba přispívat k její stigmatizaci – té se přitom můžeme dopustit hned dvěma způsoby.

Zdá se, že existuje místo, kde se poezie těší vysokému počtu čtenářů, kde dokonce roste i počet  jejích tvůrců. Místo, které postupně získává monopol na všechno dění – virtuální svět. Mění se skrze něj sociální komunikace, tradiční žurnalistika, trh práce a také literární tvorba.