Anomálie je závod mezi autorem a čtenářem o to, kdo si to dokáže víc užít
10. března 2022
Už přebal nové knihy francouzského spisovatele Hervého Le Telliera toho slibuje celkem dost: sci-fi, thriller, brutální vraždy, milostný příběh, filozofickou bajku. Román, oceněný v roce 2020 prestižní literární cenou Prix Goncourt, nejen všechny nálepky splňuje, ale především nabízí čtivou satiru na současnou společnost. Nebo alespoň její paralelní, jednou anomálií ovlivněnou, variantu.
Knihu zahajuje sled náhodných úryvků různých životů – další nájemná vražda zabijáka Blakea, nekonečné jednání právničky Joanny, problémy se žabkou malé Sofie Kleffmanové. Všechny sice vyprávěné z pozice nezaujatého vypravěče, přesto však lehce jazykově podbarvené podle konkrétních postav. Po prvních kapitolách je čtenáři jasné, že všechny aktéry spojuje jeden dubnový let roku 2021 z Paříže do New Yorku. Letadlo proletělo podivnou bouří, jež svou silou překračovala všechny dosud zaznamenané bouře tohoto období a prostoru. Všichni cestující bezpečně vystoupí, nicméně po pár měsících je neznámé události zase svedou dohromady – postupně je totiž všechny začnou zatýkat tajné služby.
Mezi krátkými příběhy se zároveň proplétají matematici, kteří nemají s letadlem vůbec nic společného. Dva z nich ovšem pracovali pro americkou vládu těsně po útoku na Dvojčata, tedy ve chvíli, kdy si uvědomila, že by potřebovala jasnější plán krizových postupů pro letadlový provoz. Mladí vědci propočítali pravděpodobné, nepravděpodobné i nemožné scénáře a vytvořili dlouhý soubor kroků, co dělat při špatném počasí i útoku mimozemšťanů. Aby nic neponechali náhodě, připojili také Protokol 42 (pojmenovaný podle Stopařova průvodce galaxií), který se vztahuje na jakékoliv krize v souboru nezahrnuté. Pro případ aktivace protokolu byli také oba vybaveni obrněným telefonem, který nemůže zákonitě nikdy zazvonit – a v červnu 2021 samozřejmě zvoní.
Z detektivky do metafyziky
Aktivací Protokolu 42 Le Tellier ukončuje detektivní třetinu příběhu, zápletka se vysvětluje. Tím ale vzniká zápletka mnohem problematičtější. Zatímco první část knihy je složená z roztroušených každodenních situací, dál se odvíjí společný, tak trochu nadpřirozený příběh. Spisovatel v dalších kapitolách otevírá otázku, jak by se společnost zachovala při konfrontaci s něčím, co nejen popírá fyzické zákony, ale zpochybňuje i celé naše nahlížení na realitu. Proti konkrétním jednotlivcům, kteří se s novým, najednou nereálně působícím světem musí velmi hmatatelně vypořádat, staví Le Tellier vrstvu obecnější. Ta se sice také točí kolem bizarní události, k níž v knize dojde, ale také velmi dobře slouží jako politická i společenská satira světa aktuálního. Autor si představuje interní komunikaci Bílého domu (schopnost nepřevrátit popichování Trumpa v přehnanou parodii už něco vypovídá o autorském talentu), chování dalších vlád, otázky ohledně předávání informací médiím a veřejnosti – a zároveň ohledává dopady události na další chod světa. Jak se člověk zachová, když slyší o něčem neuvěřitelném? Stal se boží zázrak? Je svět počítačový program a my postavičky v něm – a pokud ano, lze to zjistit? Zameteme nelogiku pod kobereček vědeckých teorií o červích dírách, případně se schováme za podobnosti s nějakou epizodou Star Treku?
Hervé Le Tellier je aktuálně prezidentem literární skupiny OuLiPo (Ouvroir de la littérature potentielle, tedy Dílna potenciální literatury). Tu založili v roce 1960 francouzští autoři s cílem zkoumat hranice literárního textu a vytvářet experimentální literaturu – často si například sami vytvářeli překážky pro psaní. Nejznámějšíí je asi Perecův román La Disparition (Zánik), napsaný zcela bez písmena e. Le Tellier sice nevolí extrémní formální restrikce, přesto na práci skupiny zřetelně navazuje jak hravou prací s textem a stylem, tak vystavěním si překážky tematické. Do románu, který zprvu vyčnívá z klasické stavby především množstvím postav a příběhů, vsouvá jakoby omylem klasickou sci-fi zápletku – kombinací vzniká tvar, který mu umožňuje s lehkostí uvažovat o současné společnosti i jejích existenciálních problémech.
S jemnou satirou o podstatě člověka
Udržet právě tu lehkost, s níž je celý román nehledě na téma napsaný, se autorovi daří nejen díky průběžné ironizaci celého dění, ale především díky jeho schopnosti velmi věrně vystihnout charakteristické drobnosti postav i situací. Vzniká mu tak pod rukama text, který je navíc po celou dobu čtení zábavný. Vedle již zmíněné epizody s Trumpem, a případně dalších více či méně otrávených prezidentů, je ukázkovým příkladem diskuse zástupců světových náboženství, kteří jsou svoláni za účelem krizové debaty o podstatě člověka. Zatímco buddhisté jako živoucí klišé s orientálním klidem mlčí, liberální rabín se hádá s luteránem o upalování homosexuálů, salafista neúnavně vykřikuje, co Alláh dovoluje a nedovoluje, a katolický kardinál se vzrušeně táže, jestli za všechno může Google.
Jemná ironizace se nakonec nevyhne ani autorovi samému, potažmo postavě Victøra Miesela, který je v románu autorem knihy Anomálie (souboru „hlubokých“ aforismů, jež z něj udělá věhlasného spisovatele). Mieselovo alter ego přitom uvažuje i o hlouposti metafor:
„Victor píše beze spěchu, mechanicky. Jako někdo, kdo hodně četl a překládal a až příliš často narážel na nesmysly schované za kudrlinkami, považuje za neslušné vnucovat světu další volovinu. Nestojí o to, aby ‚z pouhého pohybu pera po stránce‘ vytryskla oslnivá próza, nevěří, že je ,vůči větě všemocný‘, nepřichází v úvahu, že by ,zavřel víčka, aby mohl otevřít oči‘.“
Podobného dvojího uvažování se dostává i dalším postavám. Díky anomálii v časoprostoru se jim nabízí možnost částečně se podívat, jak by to dopadlo, kdyby se v životě v něčem rozhodli jinak. Ať už by na tom byli odlišně, nebo úplně stejně, závěry Hervého Le Telliera jsou v tomto ohledu jasné – je to vlastně jedno. A to je dobře. Jako správný oulipovský autor to koneckonců také v samém závěru demonstruje. Román psaný ve třetí osobě končí dopisy psanými přímo postavami – vyprávěcí struktura se rozpadá a na posledních řádkách se román rozkládá
na jednotlivá písmena
„ a j e m
n ý
p r
a
c
h. “
TELLIER, Hervé Le: Anomálie. Přel. Sára Vybíralová. Brno: Host, 2021. 336 s.
Pozn. aut.: Vzhledem k neexistenci překladu La Disparition do češtiny byl pro český název v textu použitý přeložený úryvek Zdeňka Humla pro Plav 01/2017.
