Román Růže z Jericha vypráví o mladém páru, který se na pozadí evropské migrační krize snaží svůj vztah obhájit před xenofobní společností i před sebou samým. Michaela Štěchová přináší do českého prostředí nevídaný příběh, který dokáže na vcelku malém rozsahu velmi čtivě gradovat.

Dekadence zdaleka neznamená jen dandyovské elegány, svůdné ženy a zvrhlé orgie. Právě duchovní stránka dekadentní poezie, její oscilace na hranici provokací a zavržení vlastní tělesnosti totiž dává šokujícím dekadentním obrazům nutný hlubší smysl.

Publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch se ve společné esejistické knize věnují proměnám úzkostlivých nálad v populární hudbě posledních padesáti let. Hudební žurnalistiku kombinují se současnou kritickou teorií, ale i odkazy na populární filmy nebo literaturu.

Kniha Mukumú zachycuje melancholickou atmosféru jednoho všedního severského dne na opuštěném ostrůvku, ukazuje útržky divoké přírody i specifického charakteru jejích obyvatel. Otázkou je, do jaké míry se k sobě hodí zvolený vizuál s textem pro malé děti.

Neobyvatelná země novináře Davida Wallace-Wellse líčí naši planetu v podobě, do jaké ji promění globální změny klimatu. Kniha slouží jako nekonečný zdroj dat a argumentů a zároveň jako připomínka, že sucho není jediný z důsledků, kterým budeme muset v následujících dekádách čelit.

Nejnovější kniha literárního vědce Jiřího Trávníčka provádí od kamenných destiček až k elektronickým čtečkám. Publikace Kulturní vetřelec: Dějiny čtení – kalendárium představuje fenomén čtení v kulturních, historických a sociálních souvislostech.

Vojtěch Varyš (1985–2018) napsal knihu Na vrcholu zoufalství před svou dobrovolnou smrtí a dva roky poté ji vydalo Nakladatelství Petr Štengl. Próza je cynickou jízdou prošpikovanou aluzemi, nadsázkou – a depresí.

Dezinformace děsí, inspirují a vydělávají. Věnují se jim nejen novinové články a vědecká pojednání, ale také divadelní hry, komiksy nebo filmy. Tématem dezinformací se nechala inspirovat i Alexandra Alvarová, která v knize Krmit démony vypráví trochu jiný příběh amerických prezidentských voleb 2016.

V páté básnické sbírce Kateřiny Bolechové vydané Nakladatelstvím Petr Štengl rezonují témata stáří a mezigeneračního neporozumění. Zdánlivě nekonečná a šedá realita konce se odehrává za využití chladně jednoduchého stylu bez přílišných jazykových ozdob.

Marta Dzido se v rozhovoru o svém novém románu pozastavuje nad možnostmi (nejen tělesného) jazyka, přibližuje vlastní literární tvůrčí proces a promlouvá o potenciálním filmovém zpracování Slasti.

Dlouhá trať je čtvrtou knihou Viktorie Hanišové a na rozdíl od předchozí trojice se nejedná o román, nýbrž o soubor sedmi povídek. I přes změnu literárního žánru se však autorka dál drží pohlcující atmosféry nejistoty, strachu a napětí.

Šest let po úspěchu své prvotiny Pálenka přichází Matěj Hořava s knihou Mezipřistání. Jeho poetika zůstává zdánlivě stejná, zato dějiště knihy je nové: vyprávění nás přivádí mezi gruzínské paneláky. Podstatné je však to, koho v té končině potkáme.

Monografii Aleksandera Kaczorowského věnovanou životu Oty Pavla vydalo v létě nakladatelství Host. Kniha Ota Pavel: Pod povrchem může českému čtenáři nabídnout příležitost, jak nahlédnout do vlastního společensko-kulturního prostředí jinou než českou optikou.

Komiks Jedno obyčejný léto patří mezi nejoceňovanější tituly posledních let a zároveň, zejména v USA, také mezi ty nejzakazovanější. Mluví se v něm o sexu, hororech i vztahových problémech dospělých, ale hlavně o jednom pohodovém létě na chatě.

Alžběta Luňáčková po více než deseti letech působení na literární scéně vydala svůj debut Pravý úhel, a to v nakladatelství Host. Konceptuálně soudržná sbírka obsahuje sevřené intimní básně, které pracují dovedně s ironií a jazykovou hrou.

K myšlenkám feminismu se každým dnem hlásí víc a víc celebrit i žen, pro které dosud představovaly okrajový proud. Množí se projekty, jež hlásají, co ten feminismus vlastně znamená. Mezi ty patří i kniha Feministky nenosí růžovou a jiné lži, po které jsem rok od jejího vydání sáhla i já.

Ženy hrají v české literatuře prim, zaznívá z úst mnohých, kteří se v posledních letech vyjadřovali k situaci na českém knižním trhu. Znamenají však ženské bestsellery a převaha žen-spisovatelek také jejich rovnoprávnou pozici v mediálním diskurzu?

Jakub Řehák ve své nejnovější sbírce Obyvatelé nedává ani tak prostor lidem, ale spíš oživuje město, jež „praská pod tíhou měňavých nálad“. Přibližuje nám jeho bolavé ulice, líné domy i popraskané omítky. Ústředním motivem je tušená Praha včetně lidí, kteří z ní nedokážou odejít.

„Soumrak žertů,“ titulkuje recenzi na poslední román Milana Kundery Slavnost bezvýznamnosti francouzský La Presse. „Kundera bez sexu,“ zažertovala by si autorka této recenze, místo toho se pustila do nejtěžšího textu, který zatím o literatuře napsala.

Karina Sainz Borgo píše ve svém románovém debutu V Caracasu bude nejspíš stále tma letos vydaném nakladatelstvím Paseka dystopickou sci-fi ze současnosti. Na cestě hořícím městem vzpomíná na zemi, do které už se nejde vrátit.