Nová inscenace kolektivu 8lidí s názvem La Moneda zobrazuje příběh střetu chilského dokumentaristy Miguela Littína s autoritářským režimem Augusta Pinocheta. Zážitek z výpovědi ale oslabuje herecká nejistota.

Bez Maryši bratří Mrštíků téměř neuplyne jediná česká divadelní sezona. „Národní stříbro, ne-li zlato“, jak hru označuje dramaturgyně činohry Národního divadla Marta Ljubková, se na nejrůznějších scénách snaží své současné sdělení najít téměř každý rok.

Autorský projekt Fantasy! od Janka Lesáka a Natálie Preslové využívá binaurální zvuk a ruchařské práce, aby přenesl diváky do kouzelného světa jejich fantazie. Není to žádná novinka, přesto se stále objevuje na programu divadla NoD.

Festival Cirk-UFF letos slaví jubilejní desátý ročník. Mezi 23. a 27. zářím přijeli cirkusáci z celého světa a odžonglovali, odskákali a odtančili šestadvacet představení za podpory místního i celorepublikového publika.

Před vstupem do pražské X10 se kumulují lidé – dobíhám začínající procesí, jež městu hlásí Pohřeb plastové lahve. Za úvodním hudebním triem kráčí průvod s rakví a někteří diváci obtěžkáni saténovými prapory.

Premiéra adaptace Průvodce peklem_Lido di Dante upozaďuje původní poetiku Borkovcových povídek a divák se ze slunného ravennského letoviska propadá do hlubších kruhů jak dantovského, tak divadelního pekla.

Představení na pomezí performance, stand-upu a koncertu Vývar, se odehrálo ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí. V zásadě šlo o dramatickou realizaci alba, střídanou lyrickými pasážemi a Vanda Kavková v něm prezentuje hrdě autorství, ženství a své rurální kořeny.

Taneční projekt Obrat konce Michala Záhory byl poprvé uveden v červenci v Brně na Moravském náměstí a jeho pražská premiéra je součástí festivalu ...nová vlna/next wave… Ve výsledku však místo vize o budoucnosti Evropy vyvstává otázka, nakolik je možné dostát velkolepému konceptu bez ztráty na srozumitelnosti.

Skupina současných intelektuálů a intelektuálek se v eponymním představení vrací k eseji Svět, v němž žijeme od Jindřicha Chalupeckého. Více než 80 let starý text jim slouží jako výchozí místo pro ohledávání problémů naší přítomnosti.

V rámci festivalu …příští vlna/next wave… proběhly hned dvě premiéry divadelního souboru Krutý krtek. První nás zavedla do království Nefritového císaře, ta druhá se odehrávala ve vlnách přímo pod Karlovým mostem.

Když koronu, tak jedině s Coronou. Případně Piña Coladou nebo Moëtem. Hra Tutáč na Tenerife dává svým divákům před nástupem teď už nevyhnutelně se blížící druhé pandemické vlny možnost zavzpomínat, případně si zprostředkovaně znovu prožít pocity z té první. Satirická zábava ne pro každého.

Sobotní festivalový podvečer, který se konal v Divadle Komedie, přinesl hned dvojí proroctví o člověku a divadle: věštby Jany Orlové v seanci Smrt divadla?! a tanec jednobuněčných organismů fimbriae attachement Eleny Pecenové.

Díky novému imerzivnímu projektu Jakuba Čermáka Happy End v hotelu Chateau Switzerland, který vznikl v koprodukci s festivalem ...příští vlna/next wave…, ožil veřejnosti běžně nepřístupný klášter svatého Gabriela. Diváci se v rámci představení ocitli v hotelu, jenž poskytuje asistenční službu při umírání, a v průběhu bizarního VIP večírku měli možnost prožít svou vlastní smrt.

Navzdory současné situaci se letos již podevatenácté uskutečnil barokem inspirovaný festival Theatrum Kuks. Já na něj letos vyjela prvně, především kvůli workshopu barokních tanců, které byly součástí festivalového programu.

Východočeská Chrudim se už po 69. proměnila v město loutek a divadla. Vše proběhlo v plném rozsahu, a může se tedy odškrtnout políčko splněno. Nabízí se ale otázka, jestli by pořadatelé nemohli mít větší ambice a udělat z Chrudimi víc než jen přehlídku.

Brněnské uskupení D’epog si k březnovému hostování vybralo pražské, experimentům nakloněné divadlo Alfred ve dvoře. Inscenace Série, Série, Série, Série se zde hrála dvakrát a byla to alterna jak Brno.

Proč se z operety, dříve tak subverzivního žánru, stala obnošená papundeklová komedie? Opereta u nás zaspala nejméně padesát let. A pokud to tak půjde dál, hrozí, že se z opomíjeného žánru stane žánr mrtvý.

V posledních dvanácti měsících došlo na brněnské scéně k mnoha změnám na pozicích uměleckých vedení. Zásadní otázkou je, zda se divadla rozhodnou jít cestou hledání nové tváře, nebo ne.

V posledním roce prošlo mé divadelní vnímání citelnou změnou.  Z inscenací proslulých divadel nebo tvůrců jsem často odcházela s pocitem jalového dojmu a otázkou, co tím chtěl vlastně básník říct.

Pod označením vogue si člověk asi jako první vybaví módní magazín. Málokomu vytanou na mysli rovné linie, zpevněné končetiny a pózování. A někoho napadne zkrátka jen Madonna. Od pravdy ale není daleko nikdo.